Milý deníčku!

Po návratu z Chorvatska jsem si myslela, že si konečně odpočinu. Ale panička mě pořád tahala na stopy a opravovala  každou chybu  při poslušnosti. Proboha! Úplně jsem zapomněla, že v červenci jezdíme do Dobřan. Že ona si vymyslela nějakou zkoušku!

A je to tady. Pere se , žehlí se, balí se, nakládá se. Sice jsem se těsně před odjezdem schovala do růží a tajně jsem doufala, že pojede jen Bertík, ale našli mě a musela jsem jet taky.

Neděle 10.7.

Ihned po příjezdu do Dobřan panička s pánem postavili stan a já pak šla s paničkou na cvičák, prý vyzkoušet si překážky a poslušnost. Vše jsem ukázkově předvedla a paničku jsem tím potěšila..

Pondělí 11.7.

Ráno jsme si všichni vyzkoušeli stopy. Docela mi to šlo a taky se mi líbilo, že mě pochválili. Cvičení na place mě moc nebavilo, ale ještě jsem trochu poslouchala.

Úterý 12.7.

Zase stopy a zase poslušnost. Nepřehánějí to už trochu? Vždyť všechno umím, tak proč to mám předvádět pořád dokola?

Středa 13.7.

Pomoc!!! Už toho mám akorát tak dost. Vyhlásila jsem stávku. Při stopách panička málem zešílela a při poslušnosti mi řekla něco moc ošklivého.

Čtvrtek 14.7.

Hurá! Místo mně šel cvičit Bertík.To se ale všichni nasmáli. Bert se schválně coural a při aportu seděl na místě jako paša, tak si ho panička musela sama i přinést. Při štěkání málem sežral pana Šimka.

Pátek 15.7.

Panička byla hned od rána trochu víc nervózní a oblékla si čisté triko. V devět přijel nějaký cizí pán a já jsem si vzpomněla, že loni tu byl taky  a já musela na plac, ten pán dával paničce povely a já to pak musela předvádět. No počkejte, já vám letos ukážu! Šlo se na stopy. Bylo mi paničky trochu líto, tak jsem se rozhodla, že ty její špinavé ponožky v trávě vyčmuchám.

Tím to ale nekončilo. Zase jsem musela na plac a zase přišly ty povely. Teď nastala moje chvíle. Přivolání? Budiž, proč ne. Chůze u nohy? To už je ale otravné. Proč ta panička chtěla, abych zrychlila a dávala pozor, kam jdeme? Ale na aport jsem se těšila. Vyrazila jsem vpřed jako by nic, sebrala jsem ho a šla jsem ho ukázat Tocháčkovic Kyttině, která byla na dlouhodobém odložení. Ale nebyla s ní žádná legrace, ani se nezvedla. Měli jste vidět paničku, jak valila oči! Sedla jsem si pod strom s aportem v tlamě a čekala jsem, až si pro něj panička přijde. Přišla, ale popadla mě za obojek a odvedla mě k tomu pánovi.  Pak jsem měla jít skočit metrovku. Ale proč skákat, když se dá oběhnout? Přes áčko jsem přeběhla, abych si paničku udobřila. Pak na plac přišli ještě další pejsci a cvičili jsme ve skupině. Ale jít v řadě byla nuda, tak jsem trochu měnila směr. No a pak byla chůze protichodem. Ten první pes asi v životě nebyl na cvičáku, když nevěděl, co má dělat. Tohle jsem pro změnu krásně uměla já. Pak nás ještě tahali přes nějaká dřeva, igelit a pet lahve. Nakonec pan Šimek něčím bouchal do plechu a všichni čekali, že se budeme bát. Ale to už byl konec a já mohla jít ke stanu. Se svým výkonem jsem byla spokojená, ale panička říkala něco o tom, že jsme zkoušku neudělaly. Bojím se, že bude chtít, abychom ji dělaly znovu. Teď si dám chvíli pohov a pak začnu vymýšlet nějaké nové legrácky.

Arani Groli Baren