Jaké bylo letošní Chorvatsko?

Stručně řečeno, mělo mnoho tváří a bylo plné překvapení. Předpověď meteorologů před odjezdem nevěštila nic dobrého. Několik tlakových níží postupujících od Atlantiku těsně za sebou neslo oblačný příkrov v několika pásech, sahající od nás až po severní Jadran.

Modlil jsem se za lepší počasí, ale otázka je co je lepší počasí a jak pro koho. Zatím co my jsme si představovali azurovou oblohu a ležení na prosluněné pláži, zemědělci naříkající nad suchem podmíněným srážkovým deficitem a přesahujícím od podzimu až 200mm, vyhlíželi toužebně nikoliv každou kapku, ale pořádně umáčeného Medarda. Přiznám se, že i já co by vinař jsem se nacházel ve schizoidním postavení.

Naproti tomu Novofundlanďáci měli zcela jasno - voda shora i voda zdola je ve vedru jasně nejlepší. Svatý Petr stál na jejich straně a tak první dva dny jsme zažili bouřek a srážek tolik, až jsme se obávali že týden v Chorvatsku nám proprší. Nicméně sluníčko si postupně stále víc klestilo cestu mezi mraky, které mu vítr pomáhal rozhánět a letní počasí s odpovídajícími teplotami získávalo navrch. Upřímně řečeno, z hlediska Novofundlandských psů to byl ideální přechod a možnost postupné aklimatizace.

Mezitím Jakub, Lukáš a Zuzka, spolu s Niké, využili časovou shodu začátku dovolené a termínu mezinárodní výstavy v nedalekém Umagu. Získali ve dvou dnech 2 x CAC. Asi jako odškodnění za to psí počasí.

Petr Šimek se již tradičně ujal vedení výcvikové práce, letos obzvláště sysifovské. Složení většiny účastníků a jejich mladých psů totiž slibovalo zase práci od začátku. Kromě "mazáka" Dastyho se sice našli psi kteří dávali najevo že cvičák jim není cizí (zejména Arani a Navaro), ale ani dvě vlaštovky ještě jaro nedělají.

Petr, jak je mu vlastní, vedl cvičení s obdivuhodným nasazením a tak strhl svým přístupem také ostatní. A už se makalo! Dasty, ve svých více než osmi letech, trpělivě předváděl nováčkům jak mají cviky vypadat. Mnohdy sice s pohledem dávajícím Petrovi zřetelně najevo, že by ve svém zralém věku upřednostnil klídek…. A když už, tak že jeden cvik by stačil...

 

Současně jsme s Jakubem zajeli do Rabacu na Kapitanát vyřídit potřebné povolení k plavbě v Chorvatských vodách a hlavně také zaplatit :-(.

Vzhledem k tomu, že s člunem jsme absolvovali v týdnu před odjezdem prodloužení techničáku, uzavřeli čerstvou pojistku a také chorvatské kapitánské papíry jsme měli v pořádku, smrsklo se přihlášení na pouhou rychlou formalitu.

Člun  jsme jako obvykle naložili na přívěs Mirku Víchovi, aby jej obětavě dopravil tam i zpět. Naložil k němu i motor Tohatsu, opět zapůjčeným J. Jandou ml.,Za to mu patří mimořádný dík a obdiv, neboť absolvovat takovou štreku pouhou „stovkou“ je pěkný vopruz. Ještě že Mirek je takový stoický kliďas.

Co se počtu účastníků týče, bylo to snad dosud nejobsazenější Chorvatsko, nicméně všichni měli výcvik jako prioritu. Přesto se cvičilo hodně a dobře. K tomu značnou měrou přispěl také Honza Drahokoupil, který se snažil Petrovi ulehčit prácí a často převzal funkci figuranta ve vodě. Jako zkušenému potápěči s padnoucím neoprénem mu chladnější červnová voda nedělala problém a díky předchozímu cvičení s Fundláčkem už v základu věděl co a jak. Zkrátka byl jako ryba ve vodě. Nesmím zapomenout také na ty, co ve vlnách chytali a drželi člun pro nalodění. Zejména Vláďa Florian tam prakticky nikdy nechyběl.

 

Předcházející dvoutýdenní příprava techniky a úprava na člunu se vyplatila - vše šlapalo jako hodinky, včetně elektro-startéru. A člun jezdil a jezdil a jezdil..Takže kdo chtěl, mohl se po cvičení dosyta vyblbnout na tažném kruhu za člunem.

Aby to nebylo jenom o vodě a o výcviku, v úterý večer jsme se všichni sesedli, vytáhli kytaru, vínko popili a zazpívali. Přitom jsme s potěšením zjistili, že mezi nás přibyl další nadaný muzikant a že je to také Petr. Je potěšující, že Petru Studenému je bytostně vlastní nejen kytara, ale i zpěv. A tak dobrá parta, která chce a umí se bavit, se rozrostla o dalšího platného člena. Ostatně tolik srandy co letos jsme už dlouho nezažili!

Naproti tomu středeční společná večeře v Konobě měla z našeho pohledu značné rezervy a ze strany hostinského i značné nedostatky. Je vidět, že se ještě musíme od našich psů hodně učit a posílat ty nejmlsnější z nás předem na průzkum!

Týden velmi rychle uběhl a psi dělali výrazné pokroky. Psovodi už méně, takže je musel Petr mnohdy zastoupit a zejména chválit psy za ně. Dalo by se říci, že nejen zmíněný hostinský, ale také psovodi mají co vylepšovat :-)

Dalším zpestřením byla návštěva Ursuly Gutscher z Německa a její bílo-černé 6-ti leté feny. Uschi je zkušená cvičitelka a instruktorka, která před mnoha lety, spolu s Thomasem Schreiberem z BAG-RHV, stála u zrodu naší vodní práce a zaučovala nás kdysi do tajů vodního výcviku. Zvlášť přitažlivé bylo proto její pozvání, abychom na závěr našeho pobytu v pátek přijeli za ní, zacvičit si do zátoky Sv. Marina.

 

Bylo velmi rozumné, že pozvání akceptovali Petr s Violetou a jejich hnědou 14-ti měsíční fenou Brixi a Helena Plzáková s Navarem, který obzvlášť projevoval talent a výdrž. Trojici uzavíral náš benjamínek, či spíše benjamínka, 5-ti měsíční Olivie, která se s plaváním bohužel seznámila poprvé až na moři.

Empatie s jakou Ursula přistoupila ke psům na ně hluboce zapůsobila, takže jejich následné výkony nás přiváděly v úžas. Na závěr dopoledního cvičení byl Navaro schopen plavat na vyslání se záchranou bójí až doprostřed přístavu a vrátit se s figurantem zpět. Oba psi pak spolu dokázali ve středu zátoky na povel skočit ze člunu pro hozenou baywatch, uchopit ji a pokračovat s ní dál ke vzdálenému topícímu se. Po jeho zachycení s ním pak pokračovat ke vzdálenému břehu. Potěšilo nás, že tuto vzdálenost po vysazení ze člunu uplavala i malá Oli. Věřím, že jedním z předpokladů tohoto výkonu a rychlého pokroku je skutečnost, že všichni tři pocházejí z rodičů se kterými se cvičilo, nebo stále ještě cvičí, takže to mají takříkajíc "v krvi". Musím přiznat, že svoji roli hrála také klidná hladina v zátoce Sv. Mariny, kdy po předchozím tréninku na vlnách u Ravni platilo Suvorovovo: "Těžko na cvičišti - lehko v boji!". Ať tak či onak, takový výkon po týdenním tréninku - klobouk dolů!! Vždyť také přihlížející, kteří nás vydrželi celou dobu sledovat na přístavním molu, odměňovali výkony občasným uznalým potleskem. Půlhodinová plavba zpět podél krásného pobřeží pak byla odměnou a zážitkem pro všechny.

Už se těšíme v srpnu na Hostouň a příští rok, dá-li Pán, zase na moře!

JJ

 

 

 

Zvláštní dík Kalvodům a jejich CK JK-BUS, kteří nám tento pobyt zajistili. Doufám, že také v budoucnu budou mít šťastnou ruku při výběru místa pro akci "Chorvatsko 2013“.