Výcvik v Hostouni - srpen 2009
Letos jsme rozšířili naši rodinu o fundláckou holčičku Baboo Sheena Verpi, které říkáme Jessie. V rámci socializace pro ni hledáme stále nové podněty. Proto jsme se přihlásili na klubovou akci výcviku v Hostouni.
V klubu NF nejsme sice žádní nováčci, nyní máme již třetího fundláka, ale na takové akci jsme byli poprvé.
Přijeli jsme již ve čtvrtek večer, abychom se stačili rozkoukat. Po příjemném přivítání, letmém obhlédnutí místa a chlupatých i nechlupatých účastníků nám bylo jasné, že tu bude minimálně příjemně.
Naší Jessie, které v té době bylo 7 měsíců a byla nejmladším účastníkem výcviku, rozkoukání trvalo déle. Dosud si myslela, že jediný nejhezčí chlupáč - fundlák je ona a najednou jich kolem ní bylo tolik a navíc ještě větší než je sama. I v noci, když jsem se probudila, Jessie seděla a obhlížela okolí.
Další dny probíhal střídavě výcvik na suchu a na vodě. Zajímavý pro nás byl především výcvik na vodě. Jessie sice od malička miluje vodu, doma na zahradě neustále likviduje kytky v malinkatém rybníčku na zahradě, kde si i potápí hlavu, ale na velkém rybníku dosud šla jen tak daleko, dokud voda nezačala šimrat na bříšku. Když jsme chtěli, aby plavala, museli jsme ji odnést dále od břehu. I když se tomu nebránila, přesto poté plavala zpět ke břehu. Při vodním výcviku v Hostouni jsme proto s napětím očekávali, jak bude reagovat.
Výcvik pod vedením pana Thomase Schreibera však byl profesionální. Jeho obětavá asistentka Yvonne si uměla získat důvěru psích cvičenců. Mnoho cenných rad jsme získali také od p. Šimka.
Naše Jessie nakonec plavala ve vodě, skákala z člunu, tahala lano a i když jsme jí občas museli pomoci, na začátečníka byla výborná. Velký vzor nejen ona ale i její páníčkové měli v ostatních zúčastněných, z nichž někteří pracovali ve vodě již jako profíci.
Večer jsme se při procházkách seznamovali s koňmi a kravami na okolních pastvinách.
V sobotu se přišlo podívat na výcvik několik chlapců s vychovatelkou z místního dětského domova, s kterými jsem se dala do řeči. Hráli si s Jessie, dávali ji příkazy a mazlili se s ní. Já jsem se snažila dětem říci co nejvíce o těchto skvělých chlupáčích a o psech jako takových. Bylo to moc příjemné setkání a při této příležitosti jsem začala přemýšlet o možnosti věnovat se s naší Jessie canisterapii.
Všechny tři dny panovala dobrá nálada. Naše bříška netrpěla žízní ani hladem, ba naopak na stole bylo plno dobrot a pivo se v pípě zdálo nekonečné. Bylo postaráno i o zdravotní dohled, což vyzkoušel i můj manžel při vyvrknutí kotníku. Příjemně překvapená jsem byla i sociálním zázemím.
Pro další akce bych navrhovala rozšířit program o společnou procházku i s fundláky do okolí a společné foto. Také bych přivítala společné hry našich fundláků spojených např. s přivoláním apod., prostě více příležitostí seznámení se přímo našich chlupáčů mezi sebou.
Akce uspokojila naše očekávání nejen v další socializaci Jessie, ale naučili jsme se nové věci, získali nové zkušenosti a prožili prodloužený víkend mezi fajn lidmi, s kterými sdílíme společnou lásku k našim fundláckých kamarádům.
Milada Hesterini
Zdraví Vás Jiří Svoboda a můj Atisek z Aše