Pro velký zájem lidí o výuku psa v tahu, jsem byla požádána, zda bych napsala jakési rozšíření původního článku. Na úvod bych chtěla zdůraznit, že novofundlandský pes je plemeno pracovní se skvělými fyzickými předpoklady, které je nutné především rozvíjet.
Aktualizováno: Doplněny ilustrace nejvíce namáhaných a posilovaných svalových skupin prací v tahu.
A protože většina z Vás, jak se domnívám zná jeho původ, tak jistě nemusím zdůrazňovat, že jako pracovní byl fundlák využíván i v minulosti, aniž by to bylo považováno za jakousi formu otroctví nebo za týrání zvířat. Hlavní podstatou je, že pokud jsou tyto fyzické předpoklady rozumným a pozvolným procesem tréninku vhodně rozvíjeny, není práce pro něj žádnou újmou nebo jakousi formou degradace osobnosti, ale právě naopak. Pokud má dostatečnou motivaci, správný výcvik a silnou citovou vazbu, je mu pracovní vytížení pouze ku prospěchu. Pracuje rád a považuje to za určitý způsob hry a zábavy. Snad právě proto píšu tyto řádky, aby tomu tak ve skutečnosti opravdu bylo. Nikdy nedopusťte, aby váš pes pro vás pracoval z donucení, a aby byl jakýmsi nádeníkem. Tato práce mu opravdu musí dělat potěšení a musí být taktéž za to odměněn. Stačí mu Vaše láska, Vaše přítomnost a především vědomí, že to dělá pro Vás. Není třeba si ho kupovat spoustou pamlsků. Stačí mu pochvala, silné podrbání za ušima a pořádné pomazlení. Pak je Vás ochoten dovézt třeba na Aljašku.
Jsou lidé, kteří s výcvikem chtějí začínat již s mladým pejskem a jsou ovšem i majitelé psů dospělých, u kterých bývá postup trochu jiný. Také bych se ráda zaměřila na to, jak pejskům tahání pomáhá a prospívá, jaké partie těla nejvíce formuje a posiluje a jak je vhodné postupovat, aby měl Váš pejsek z práce především radost a nebyl zbytečně znechucen z přetížení, nemá-li třeba ještě vybudovány ty správné svaly na těžkou práci.
Všeobecně má tahání efekt asi tak, jako u člověka posilovna. Pes, který pravidelně tahá je viditelně v lepší kondici, má vytrvalost, vydrží i extrémní zatížení a je schopen druhý den opět pracovat, aniž by na něm byla znát únava a vyčerpání, spojené s bolestí svalů. Samozřejmě, musí to být pes, který prošel především postupným tréninkem.
Pes při tahání zdokonaluje svou postavu. Jeho svaly se stávají větší, pevnější a časem se velmi dobře vypracuje. Asi každému dojde, že tímto cvičením se posiluje celé zádové svalstvo. Ale zesílí a zpevní se především bedra. Celkově zmohutní hrudník, protože při každé práci a fyzické námaze se plíce roztahují a tím se zvětšuje i jejich kapacita. Psovi se výrazně zlepší i vlastní mechanika pohybu. Jelikož každá nečistota chodu je na obtíž, i mladý pes, který ještě občas své nohy jaksi počítá, tak získá pravidelnost a rytmus při kterém se minimálně namáhá. Krásně se osvalí pánevní končetiny a tak fyzická zátěž v podobě tahání břemen zlepšuje postoj zadních nohou. Pes je nucen zabírat více zeširoka, čím větší a těžší je hmotnost nákladu. Také tahání do mírného kopce zdokonaluje úhlení zadních končetin a jejich postavení.
Ovšem velmi důležitý je postroj pro psa. Měl by být konstruován tak, aby správně rozkládal váhu a pes se do něj mohl řádně opřít. Proto je hlavní podmínkou široký poprsní řemen, do něhož se pes má možnost tak důkladně opřít a může při snížení hlavy zapojit řádně své šíjové svalstvo a plece. Celkově takto časem zmohutní, a to ani ne tak kostrou, která již u dospělého psa je prakticky vyvinuta, ale svalstvem, jež se tímto vypracuje. Ale pozor ! Příliš mladý pes by však neměl mít zátěž ještě příliš vysokou.
Nyní se dostávám k samotnému výcviku psa v tahu. Co se týče navykání na postroj, tak každý pes je jiný a reaguje na něj odlišně. Většinou dospělý pes už ho nebere jako něco zvlášť nepříjemného na sobě a je rozumnější. Naopak mladý pejsek ho bere jako obtížnou věc a chce se ji většinou ihned zbavit. Já navykám mladé psy kolem věku pěti, šesti měsíců poprvé na postroj a v té době již chodí malé úseky uvázáni vedle dospělého psa v tahu, aby si zvykli na vozík. Naslouchají tak již povelům a učí se být omezeni tím, co po nich požaduje jejich člověk. Nemohou tak bezhlavě pobíhat kolem, jsou připnuti vepředu k postroji vedlejšího dospělého psa a po straně k oji vozíku, takže nemají jinou možnost, než kráčet jakoby ve dvojspřeží, ovšem bez jakékoliv zátěže. Učí se jít spořádaně krokem, naučí se reagovat na povel pro změnu chodu a tempa, zpomalit, zastavit, případně následovat vedlejšího psa do zatáčky a vštěpovat si jednotlivé povely. Když toto mladý pes zvládne, přechází na samotný výcvik v tahání vozíku. Jelikož většinou lidi tuto možnost nemají, protože začínají učit tahat svého prvního psa, tak se musí obejít bez učitele. Jen jsem chtěla nastínit, že i takto lze mladého pejska připravit na budoucí práci a zatím se mi to vždy osvědčilo v tom, že později jsem měla méně práce s učením psa již ve vozíku samostatně. Věděl už o co jde a byl komunikativnější, než když jsem psa učitele neměla.Vidím to například nyní i na Darésovi, kterému dělala spousta věcí problémy, protože se je musel naučit sám. Avšak cesta byla přece jen obtížnější. V době, kdy se on učil, již další dva psi nemohli být zapřaháni pro svůj hodně pokročilý věk a především určité zdravotní problémy. Když se však před ním učil Andy u staršího, zkušeného Cliffa, teprve potom člověk vidí tento rozdíl. Když zapřáhne mladinkého pejska, který má třeba sedm, osm měsíců, do lehkého vozíku bez zátěže a ten již plně chápe svou úlohu. Krásně a s jistotou si to špacíruje dopředu, zatímco páníček jde vzadu za vozíkem a dává povely slovně a opratěmi. Vidím ten rozdíl u psů, kteří prošli krátkou výchovou připřáhnutí jako malí a u psů (cvičila jsem bez učitele Dannyho i Darése ), kteří tu výhodu neměli.
Co se týče výcviku psa k tahání, velmi záleží na tom, zda chcete mít psa, který bude samostatně tahat, se kterým si můžete bez obav vyjet sám. Kdy pes bude šlapat dopředu, reagovat na povely, bude umět bez problémů měnit tempo. Bude ovladatelný na rozcestí či křižovatce, aniž by jste vylézali z vozíku a ukazovali psovi cestu, ale na povel bude schopen odbočit doprava či doleva, v případě nutnosti bude umět zacouvat, případně se s vozíkem i někde otočit. A nebo vám stačí, že půjdete vedle svého psa a budete vozit děti po vesnici, či ve městě. Nebudu říkat, že je snadné naučit psa být spolehlivý v tahu. Někdy to vypadá lehce, zvláště u psa, který je trénovaný a svou funkci zvládá. Ale je zapotřebí hodně trpělivosti, pochopení, tréninku a také někdy hodně pevné nervy, než se pes stane plně ovladatelný. Můžete si říct, že je jednoduché vašeho psa zapřáhnout. Už si zvykl na postroj, na vozík, dokonce i na to, že v něm sedíte vy a on jde dopředu. Ale vyzkoušejte s ním někde zaparkovat, přemluvte ho na rozcestí že chcete doprava, když on chce doleva, protože se mu to tam asi bude více líbit. Vyzkoušejte si někde zacouvat rovně a potom třeba i do trojúhelníku. Postavte si někde slalom z kamenů a projeďte ho se psem přesně a ještě k tomu v půlce změňte klus na cval či krok a zastavte přesně tam, kde chcete. Zjistíte, že nic není tak lehké, jak se to zpočátku zdá. Ale jde to....a to i s tandemem (dva psi zapřáhnutí za sebou). Ovšem pokud máte již dospělého či staršího psa, nechce se vám zabývat postupným výcvikem ovladatelnosti, která není zrovna lehká, a chcete jen prostě, aby váš miláček tahal děti či manželku, tak stačí, když budete chodit vedle něj. Budete ho chválit, jak je šikovný a jaký je geniální, on bude rád, že může pracovat. Motivace je vždy velmi důležitá. Ale upozorňuji, že žádného psa nebaví vozit hromadu dětí stále dokola. Navíc mají rádi změnu, kdy jedou odněkud někam. Nejhorší vždy pro naše psy bylo, když museli někde vozit lidi. Jen tak, dokolečka, na hřišti či parkovišti. Asi si někteří pamatují akci klubu v České Lípě, kdy Darés vozil několik hodin hromadu dětí na Dětském dni. Po deseti minutách, kdy zjistil, že se nikam nejede, ale stále se vozí dokolečka po parkovišti náklady dětí, tak na něm bylo vidět, jak z toho není nadšený a šel vysloveně jen proto, že jsem to já chtěla a stále ho chválila a povzbuzovala. Přitom pro něj nebyl problémem ten náklad. Tento skutečně trénovaný pes uvezl s lehkostí i celou rodinu s dítětem, a to bylo parkoviště mírně do kopečka, takže rozjezd měl opravdu těžký. Ale pro psa je to nezáživné a nudné. Kdybych tehdy sedla do vozíku a jeli bychom pryč, určitě by bez problémů jel kamkoliv, třeba "na kraj světa", jen aby měl zážitek, že někam jede. Nebylo pro něj problémem, že jezdil s odpočinky několik hodin a dokonce v horku, ale to že jezdil stále dokola, i když parkoviště bylo veliké. Proto si myslím, že je lepší si dát tu práci a naučit psa opravdu tahat tak, aby s ním člověk mohl někde jet sám a vézt se, než ho jen naučit chodit ve vozíku a šlapat vedle něj. Mohu říct, že já byla vyřízená z toho pobíhání podél něho více, než on z toho tahání! Takže si myslím, že je lepší věnovat trochu té trpělivosti a času tomu, aby se pes naučil ovladatelnosti ve vozíku, jelikož tak se páníček sám může svézt a vyjet si třeba na projížďku. Zajet do obchodu pro nákup apod.. Pes má radost, že je užitečný a pracuje. Já třeba nyní jezdím se psem do sadu sbírat jablka pro koně atd. Jestliže je pes již dospělý, tak může být někdy složité ho učit naprosto novým a odlišným věcem, ale i tak se to dá vše zvládnout. Kdysi s Dannym jsem začínala sama ve věku jeho skoro tří let a za rok o tom čase z něj byl již slušný pracant, který se něco natahal a také z něj teprve vozík udělal psa. Takže i výuka již dospělého psa není beznadějná. Především by však měl každý pes mít slušnou základní poslušnost. Tím odpadne problém složitého přivykání vozíku a především skutečnosti, že v něm jeho páníček sedí. Na povel kdekoliv zastaví, což je věc, která musí být 100%. Na povel "hou" nebo "stůj", (kdo si jak psa naučí) musí pes skutečně zastavit kdykoliv, kdekoliv, kdyby okolo takříkajíc "trakaře padaly"!
Když člověk chce naučit svého psa tahat, měl by myslet především na to, aby ho opravdu práce bavila. Nesmí se zradit a zbytečně přetížit. Vytrénovaný statný pes či fena snesou daleko snáze vyšší zátěže a jsou schopni se rychleji zregenerovat, než zvíře, které nemá ještě dostatečně silné osvalení. Takový pes velmi brzy začne pociťovat únavu. Počáteční radost a spolupráce se mění v znechucení a neochotu psa k další práci. Proto by si všichni měli uvědomit, že je velmi lehké se nechat zmást tím, že pejska třeba tahání baví, zvládá to. Člověk ve snaze urychlit výcvik a v nadšení, že jeho pes zátěž zvládá, mu přidává a přidává, jeden týden s ním jede kilometr, druhý týden již chce deset! Pes si za tak krátkou dobu není schopen vypracovat dostatečně silné svalstvo a není trénovaný na takovou zátěž. To máte, jako by jste přišli do posilovny s vidinou, že budete svalovec. Sednete na stroje a zjistíte, že deset kilo je málo. Ovšem kdyby jste je zvedal 50 x , je to výborný trénink a postupně můžete přidávat. Ale vy si dáte druhý den pětadvacet kilo a budete makat stejně. Třetí den už nezvednete ani pět kilo, jak budou svaly namožené. Kdyby jste jim dali čas a trénovali po malých dávkách, menší náklad, za nějakou dobu svaly zesílí a budou schopny přijímat další zátěž, kterou je možno zvyšovat. To samé je i u psa.
Proto, když učím svého funďu tahat, pak ho nejprve učím chodit s prázdným vozíkem, aby se trochu naučil chápat poslušnost a povely. Nejde zde o tahání samotné, ale aby se vůbec naučil v tom pohybovat, zatočit, zacouvat. Kdo to již někdy se svým psem vyzkoušel, ví o čem mluvím. Není pro něj ihned jednoduché se s vozíkem otočit dokola a naučit se respektovat a přijmout omezený prostor v sevření ojí. Pes je někdy trochu zmatený tímto omezením, každý na to proto může reagovat jinak. Některý se trošku vzpíná, jiný se odmítá pohnout. Jde o to, aby se při tom pes uvolnil, cítil se dobře a jistý. Je dobré potom postupně začít s menší zátěží. Vím, jak moc láká ihned naložit dospělého člověka. Na kousek, jen malé svezení to psu ani neublíží, jen někteří jedinci mohou být velmi vyvedeni z míry. Mohu říct, že i velký pes, jenž na pohled budil zdání mohutnosti a pevného hřbetu, který se zapřáhl do vozíku, ve kterém jsem seděla, měl co dělat se vůbec rozjet. Po pár metrech byl rád, když jsem vystoupila. Zdá se to jednoduché u trénovaného psa, ale nepodceňujte celý trénink psa v tahu. Je lepší nejprve naložit nějaké dítě, které má třeba dvacet kilo, nebo náklad, nákup apod. Pes ucítí větší zátěž než samotný vozík, ale naučí se zabírat postupně, vyrovnat síly, naučí se rozejít, naklusat, přejít zpět do kroku, zastavit. To vše vypadá velmi jednoduché, ale s nákladem třeba 100 kilo to jednoduché vůbec není. Proto by se na to měl pes postupně připravit a ne jít hned na věc. Možná se to zdá někomu nemožné, ale z přetížení mohou být svaly nejen namoženy, ale svalová vlákna se mohou v menší či větší míře i natrhnout a šlachy také nejsou z oceli. Je to to samé, jako by trénovaný kulturista, či stačí jen sportovec, který zvládá vyšší zátěž, měl zvednout 100 kilovou činku a potom to chtěli po vás. Jak by asi vaše svalová vlákna dopadla?
Takže nenechte se zmást tím, že pes je statný a vypadá, že to či ono přece utáhne. Musíte si uvědomit, že je to jiná zátěž, než na co byl v životě zvyklý a chvilku trvá, než se pes naučí k tomu správně postavit. Mladým pejskem taky nemůžete ihned tahat velké náklady a to samé i u psa již dospělého. Může vypadat statně, ale viděla jsem zapřažených několik psů a fen, kteří vypadali, že přece musí utáhnout všechno, ale neuměli zabrat, byli zmateni. I pes, který měl rovný hřbet a vypadal silně se prohnul a nebyl schopen pořádně táhnout. Nedokázal prostě účinně zapojit správné svalové skupiny. Proto se snažte nikdy nic nepodcenit.
Pokud začínáte pracoval s mladým či starším psem, obojí by mělo mít podobný začátek. Nejprve si pes musí přivyknout na postroj. Z mé zkušenosti na něj lépe reagují dospělí psi. Většinou jim již moc nevadí mít postroj na sobě. I když vím i o takých, kterým to chvíli trvalo, než se přestali válet po zemi. Mladý pejsek je většinou odhodlán tu hroznou věc ze sebe dostat dolů, takže jsem zažila hodně plácání se na zahradě a když jsem ho vzala na krátkou procházku s postrojem, chvílemi se kroutil jako paragraf. Ale každý pes si dříve či později zvykne a třeba Darés, když vidí, že půjde tahat, sedí a sám dává tlapky do postroje, jak je nadšený. Dalším krokem je samotné zapřáhnutí. Může mu předcházet ještě pár vycházek s postrojem, kdy máte psa na opratích a jdete za ním, aby si zvykl, že má jít sám vpřed a vy jej vedete z pozice za ním. Měl by se naučit rozejít na povel, zastavit. Chůze doprava a doleva může být naučena bez vozíku, ale v něm je to jednodušší pro člověka. Pro psa sice méně, ale člověk má tak nad psem větší kontrolu tím, že ten je fixován ojemi, a proto nemá možnost se nijak více vytáčet.
Doporučuji nejprve jezdit s prázdným vozíkem do té doby, než máte pocit, že pes v něm celkem zvládá se s jistotou pohybovat. Vyzkoušejte si s ním několikrát zacouvat, otočit se, odbočit doprava a doleva. Až budete mít jistotu, že psovi nedělá vážný problém se pohybovat sám s prázdným vozíkem, můžete do něj naložit menší náklad. Třeba dítě, nákup, cokoliv. Ze začátku doporučuji kolem dvaceti kilo. Platí pro dospělého i mladého pejska, tak ve věku až tak jedenácti měsíců. V tomto věku už by tak malý náklad neměl dělat problém. Je dobré s ním jezdit nejprve krokem, můžete i do mírného kopce. Ze začátku stačí pejskovi třeba kilometr, dospělý klidně dva. Ale uvědomte si, prosím, že pro psa je to nová zátěž, takže chvíli trvá, než si jeho svaly zvyknou na takovou posilovnu. Doporučuji mu druhý den dát volno, či jen malou procházku. Ne jej znovu zapřáhnout v nadšení, že včera mu to tak přece šlo, jelikož i svaly mohou reagovat a být mírně bolestivé. Nesmí se nic přehnat a pejskovi tak znechutit. Když budete postupovat pomalu a jistě, tak pes bude postupně sílit, bude vytrvalejší, silnější a ochotnější. Během několika měsíců je schopen tahat i těžké náklady, ale hlavně začátky musí být postupné. Především mějte na paměti, že pes ve výkonu potřebuje zvýšit krmnou dávku, která by opravdu měla být velice kvalitní !! Především dochází při svalové námaze k vyššímu spalování v první řadě sacharidů a následně i tuků a živočišných bílkovin! To by mohlo mít při nezměněné krmné dávce ve svém důsledku i nežádoucí vliv a opačný účinek.Důsledkem takového zrychleného spalování by potom byl spíše úbytek svalové hmoty ! Tomu tak lze účinně předcházet úpravou krmné dávky ve prospěch jednak sacharidů, ale také právě tuků a těchto především živočišných bílkovin. To v praxi znamená zvýšenou energetickou hodnotu stravy pro Vašeho pracovního psa.
Když vezmu rozmezí, tak mladého pejska jsem učila někde od půl roku na postroj a vozík, chodit z vozíkem bez zátěže a ovladatelnost. Kolem deseti měsíců již klidně vezl menší nákup, v jedenácti už klidně svezl nějaké dítě a v roce jsem jezdila občas já, když jsem mívala ještě kolem čtyřiceti pěti kilo, dnes již musím počkat trochu déle, ale když má pes takových čtrnáct až patnáct měsíců, klidně již vozí i mě a třeba když měl Darés osmnáct měsíců, tak mu nedělalo problém povozit i otce, který má přes sto kilo. Dokonce ho vezl potom i přes travnaté pole, tedy v terénu, který je velmi náročný a neměl s tím problémy. Měl správně vybudované návyky, méně podléhal únavě, lépe tahal i následně v saňovém zápřahu. I na jeho výkonu ve vodním živlu bylo znát podstatné zlepšení. Časem se může zařadit i trochu silovější trénink a pes se pěkně osvalí, zpevní a viditelně bude mít lepší figuru. V praxi se skutečně projeví zpevnění a zesílení především zádové, bederní a šíjové skupiny svalů a posílení svalstva všech končetin. Toto jsou skupiny nejvíce namáhané a jejich pozvolným rovnoměrným zatížením dosáhnete i zlepšení fyzické a výstavní kondice Vašeho fundláckého parťáka.
Mnoho úspěchů při tomto pracovním výcviku všem těm majitelům fundlanďana, kteří nechtějí mít doma jen zahradního povaleče.
 Kostra novofundlandského psa |
 Nejvíce namáhané a posilované svalové skupiny prací v zápřahu |
 Nejvíce namáhané a posilované svalové skupiny prací v zápřahu |
 Nejvíce namáhané a posilované svalové skupiny prací v zápřahu |
