Pes je společenské zvíře, které ke svému přirozenému vývoji potřebuje žít ve smečce (rodině) a mít tam své místo na žebříčku hierarchie a je nutné mu průběžně připomínat, že jeho místo je až na té nejspodnější příčce. Pes tím nijak netrpí, a pokud ho máme rádi a věnujeme mu dost pozornosti a náležitou péči, je spokojený. Ale téměř každý pes, zvláště ve věku dospívání a u dominantních zvířat po celý život, zkouší postoupit na vyšší příčku. Abychom tomu zabránili a předcházeli zbytečným konfliktům, je dobré (četnost uzpůsobte podle chování psa) s ním provádět toto:
- Přistupte zpředu ke psu a oběma rukama najednou ho hlaďte. Začněte u čumáku, přes krk, hrudník, hřbet, slabiny, všechny končetiny včetně tlapek a skončete u ocasu.
- Podle míry dominance psa se každý den, či jednou týdně postavte, případně si klekněte před psa. Chyťte ho oběma rukama pevně (ale ne silně) kolem mordy tak, aby se vaše prsty na obou stranách dotýkaly a hluboce a upřeně se zadívejte svému psovi do očí. Jakmile uhne pohledem, pochvalte ho, případně i odměňte a odejděte. To by měli dělat v rodině všichni, včetně dětí (samozřejmě ne všichni hned za sebou).
- Pokud vám pes leží v cestě (chodba, ulička, …) donuťte ho, aby se zvedl a uhnul. Překračujte ho, nebo obcházejte jen výjimečně. Do dveří, úzké uličky, na lávku choďte vždy první (před psem).
- Občas zavolejte psa k sobě, a když stojí, rozkročte se nad jeho hřbetem a hlaďte ho na hlavě a na kohoutku, přičemž mírně přitlačte.
- U zjevně dominantního psa musí být vaše chování sebevědomé a přirozeně autoritativní. Pokud máte jakékoliv pochybnosti, dávejte svému psovi vždy, když očekáváte neshody, náhubek. Problém řešte bez odkladu! Nechat psa zavrčet, ustoupit, poté mu nasadit košík a potrestat ho, je nesmyslné.
- Při hrách nedovolte svému psovi, aby do vás narážel, strkal do vás tlapkami, chňapal po vás, nebo vás okusoval. U zjevně dominantních jedinců neprovádějte hry typu „přetahování o hadr“ (ani nikdo z rodiny). Výcviku obrany na cizího figuranta se ale nebraňte, protože tím sebevědomí a sílu psa můžete správně směrovat.
- Nikdy nad zavrčením psa na vás nebo členy rodiny, v jakékoliv situaci, nemávněte rukou, ale toto chování ihned řešte. Pes totiž každým zavrčením, které přejdete, „kousek povyroste“.
- Často psa nuťte „dělat mrtvolu“ – lehnout si na záda, nebo alespoň na bok. Odkrytí břicha je známka podřízenosti. Podrbejte ho a nezapomeňte na pochvalu.
- Učit (cvičit) by měl psa pouze jeden člen rodiny, procvičovat s ním již naučené cviky by měli však všichni z rodiny.
- Zejména cviky „lehni“ a „místo“ zdůrazňují autoritu a ujišťují psa, že je v žebříčku hierarchie nejníže a že to tak má být.
- Zvedejte psa občas do náruče, nebo mu alespoň nadzvedávejte střídavě předek a zadek tak, aby měl tlapky ve vzduchu.
- Všichni členové rodiny musí být maximálně důslední při vyplňování požadovaných cviků.
- V žádném případě cvik, nebo činnost, na kterou pes reaguje nelibě, nepřestávejte dělat. Pes by se velmi rychle naučil vrčením, nebo i kousáním se bránit jemu nepříjemné manipulaci, nebo cvikům.
- Na manipulaci a cvičení dětí se psem by měl dohlížet dospělý, zvláště zpočátku a u menších dětí a dominantních psů raději vždy.
- Občas mu seberte (i členové rodiny) hračku, nebo misku s krmením. Musí se naučit bez problémů vám vše odevzdat.
- Zbytečně nerušte psa při odpočinku na „jeho místě“ (pelíšek, kotec), ale občas ho z něho přivolejte, nebo naopak ho „na místo“ pošlete a skutečně trvejte na splnění. To by občas měli dělat všichni v rodině.
- Pamlsek, či dobrotu dávejte psovi kdy vy chcete. Nedopouštějte, aby si ji pes vynucoval, nedejbože si ji bral sám. Vzít si jídlo první a kdy chce, si může jen nejvýše postavený v hierarchii smečky (rodiny). Je dobré to psovi občas demonstrovat: Sejde se celá rodina, včetně ostatních zvířat. Vůdce smečky (nejčastěji otec rodiny) vezme potravu (kus masa, salám, nebo jen pytlík s piškoty) a sám si vezme a sní část před zraky celé rodiny. Poté dá díl potravy druhému, pod ním nejvýše postavenému členu smečky (matka). Opět všichni sledují jak, a až svůj díl sní. A tak to pokračuje podle žebříčku hierarchie smečky (dědeček, babička, teta, všechny děti a je li nad psem i kočka tak i ta) a jako poslední dostane pes. Přitom je důležité, aby se zúčastnili pokud možno všichni, kdo jsou členy smečky (rodiny) a aby to pes pozorně, ale klidně sledoval a nesnažil se „předbíhat“. To ho musíme hned rázně okřiknout.
- Dominantní pes musí dostávat krmení vždy až naposled, když už všichni dojedli, nebo alespoň už jedí.
- Dominantnímu psovi nikdy nedovolte ležet na vyvýšeném místě (postel, křeslo, gauč, …). Jeho místo musí být na zemi.
- Mazlete se se svým psem často, ale krátce. Jen vy určujete, kdy začnete, nebo skončíte s mazlením, či hlazením. Ne pes. To platí pro všechny členy rodiny.
- Když je pes hubován, nebo trestán za cokoliv špatného, je nepřípustné aby ho jiný člen rodiny konejšil, či uplácel pamlsky (zvláště děti by to rády dělaly, ale musíte jim vysvětlit, že nesmí).
- Zaměstnávejte psa co nejvíce, aby se nenudil. A je vcelku jedno čím. O zabavení by se měli starat všichni členové rodiny.
- Krmení by měli podávat všichni členové rodiny. Zrovna tak odměňovat ho pamlsky (vždy však jen „za něco“).
- Nikdy si nepřipouštějte, že by vás pes mohl kousnout. Přesto buďte obezřetní.
- Naučte se rozeznávat a rozumět všem psím signálům. Nejen zvukovým (vrčení, štěkání) ale i signálům tělem (postavení těla, uší, nesení ocasu, výraz očí, tlamy, …). Nic pes nedělá jen tak, bez předchozí signalizace.
- U mizivého procenta se u psů objevuje vrozená agresivita (nezaměnitelná s dominantním chováním). I toto nebezpečné chování lze zčásti potlačit, ale majitel na to nesmí nikdy zapomenout!
Autor je dlouholetý cvičitel Novofundlanďanů s řadou úspěšně vykonaných zkoušek, mající bohaté zkušenosti i j jinými plemeny.
