Slaply 2022

V létě se začalo mluvit o obnovení zavírání vody na Spalech. Všem se tento nápad zalíbil a tak jsme se domluvili s Jirkou Heřmánkem o průběhu výcviku. Vše jsme probrali a přišlo na řadu ubytování, které zajišťovala Irča Heřmánků v koordinaci se mnou. I přes změnu bydlení a občasné dohady, kdy někteří z nás přijedou se vše nakonec naplánovalo a mohlo se začít s přípravami. Nakládání člunu na auto si vzal na starost Jiří Janda. Já zabalila věci na vodní výcvik a  malé pozornosti pro účastníky kurzu. Již před naložením jsme se dohodli, že v jednom autě pojede výbava a v druhém my se psy.
Přišel den D a my vyrazili. Tedy my museli ještě pro teplé gumovky a pláštěnky. Největší potíží se stalo vybírání barvy bot. Možná už to je pro nás příprava na budoucnost. Holky se nakonec dohodly a mohlo se konečně vyrazit. Přijeli jsme naštěstí ještě před večeří a za světla. Po rychlém pozdravení ostatních, bleskovém vybalení a pár kletbách při stavění cestovní postýlky jsme vyrazili na večeři. Po večeři se ujal organizace zítřejších stop Jiří Heřmáků a já šla uspávat holky. Jako obvykle, když někam jedeme, měli všichni již po večeři vyvenčeno a šli spát, zatímco já četla už třetí pohádku (Lukáš začal podřimovat již při druhé) a holky se na mě smály z postelí.

V pátek ráno jsme šli vyvenčit Ciaru, než se vzbudí holky. Na zpáteční cestě jsme viděli již z dálky dodávku a přemýšleli, že asi vezou rohlíky, kdo jiný by tam jel v půl páté ráno. Nevezli, za hlasitého smíchu přijel Pavel Vacek s Démonem. U našeho apartmánu jsme pak začali míjet rozespalé členy skupiny mířící na stopy. My jsme místo stop čekali, až se naše ratolesti vzbudí a pili ranní horkou kávu. 
Po snídani přišlo na řadu sundávání člunu  a dopolední výcvik. Naštěstí bylo málo vody a tak se člun sundával z mola, které bylo asi dva metry od vody. Pánové jej přinesli na trávník a mohlo se začít s výukou na suchu našich nejmenších účastníků. Vše probíhalo v pořádku a tak jsme se přesunuli na výcvik u vody. Naše Ciara opět zabodovala, neboť po každém cviku si šla sednout zpátky ke kočárku a hlídat věci. Vypadala při tom jako gepardice, které se rozhoduje, jestli jsou její děti již dostatečně staré, aby mohli žít sami. Na dotaz Lukáše, kde je uvázaná, jsem řekla, že vodítko je u stolu a Ciara má samostatné odložení. Ten jeho výraz byl k nezaplacení. 
Po výcviku a následném obědě byla na řadě siesta, při které jsem si zajela s Pepou Hamouzů pro gumáky i já. Odpolední výcvik jsme stihli taktak, ale zvládli jsme to. Já se nasoukala do neoprenu, u kterého jsem pochybovala, že je ženský, neboť jsem spíš vypadala jako tučňák (neopren dělá krásnou postavu) a šlo se cvičit. Nejdříve byly na řadě různé druhy aportů, pak i zkouška záchrany. Všichni mě zachránili, tedy až na Ciaru, která spolu s Lukášem raději hlídala holky na prolézačkách (asi všichni prošli při ranním výcviku a jí už nebylo zapotřebí). Před koncem se objevil i náš opozdilec Radek Zavadil, který se chopil kormidla člunu.
Večer probíhal již standardně, jen s tím rozdílem, že jsem si mohla na chvíli sednout s ostatními, neboť holky usnuly "dřív".

Na sobotu ráno byly opět naplánovány stopy, při kterých byli všichni pochváleni, jak jim to krásně jde, jen pokračovat s nimi  i doma a za chvíli z nich budou mistři. Dopolední výcvik nám bohužel propršel, ale to nás ani naše vodní medvíďata nemohlo zastavit. Na výcvik se k nám přidali ještě Pečenkovi s nejmladším účastníkem a Lucka Zichová, která, ač z počátku nechtěla, byla také zařazena do výcviku a byla nakonec stejně mokrá, jako my všichni.  Naštěstí se mraky vypršely a od poledne nám začalo opět krásně svítit slunce. Po obědě jsem naplánovala sranda závod, při kterém měli psy ukázat své dovednosti a páníčci, jak moc dobře znají své miláčky. Tento cvik, byl nejzábavnější hlavně u našich nejmenších účastníků, jelikož poznat od sebe malé chlupaté kuličky byl občas docela problém. Večer pak následovalo vyhodnocení a předání cen, které mi pomohly předávat holky, jelikož s večerkou jsem to již vzdala. Každý účastník závodu dostal kromě diplomu i malého skleněného medvídka a vodního peška na cvičení doma.

Neděle ráno nám opět ukázala svou podzimní tvář a tak nebylo vidět ani na špičku nosu, jaká byla mlha. Myslím, že za těch pár dní se vystřídalo snad veškeré počasí kromě sněhu naštěstí. Dopolední výcvik probíhal pouze formou projížďky na člunu, který vyhovoval jak páníčkům, tak i psům, kteří již věděli, že se pomalu balí na cestu domů. 
Po obědě si každý z nás vyrobil lodičku a napsal na ní své přání. Všichni jsme je pak pustili po vodě. Některým z nás jejich lodičky odpluli do dálky, některým se jejich lodičky hned potopili, ale i tak doufám, že se všem jejich přání splní. 

Děkuji všem za pomoc a atmosféru, která na této akci vládla a doufám, že se zase sejdeme na Otvírání vody 2023.