Rozhodl jsem se po Velikonočním setkání na Srnčím se přeci jenom napsat a patřičně rozvést věc, která mě poměrně hodně rozladila. Když se Jirka Janda rozhodl vydat "Studii Novofundlanďana", která se k mému velikému překvapení setkala s tak malým zájmem, myslel jsem si, že to asi bude zase jedna z relativně obecných pojednání. Takových, které nám sdělují, že pochází odněkud, že má takovou, či onakou historii, že je takový, či makový, že zachránil Napoleona a že má takové barevné rázy a podobné ingredience v této navařené omáčce. Eventuálně doplněná o báseň lorda Byrona. Nic proti této básni, je v skutku skvělá! Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si ji v rámci korektur k tisku se zájmem přečetl několikrát po sobě!! Nikdy se mi do ruky nedostal tak podrobný popis toho, jaký Novofundlanďan je, a jaký má, či nemá být! žádná obecná tvrzení, prolitá literární "omáčkou", ale něco opravdu jasného, korektního, notabene doplněno skvělými perokresbami, ze kterých i chovatel začátečník pochopí jak má, či nemá funďa vypadat a jaké má mít vlastnosti. V případě, že dostane výstavní posudek může sám pochopit jakéto má jeho miláček vlastně nedostatky.

Rozhodně bych to nebral jen jako nějakou příručku pro rozhodčí, kteří posuzují toto plemeno v praxi. V žádném případě by neměla chybět u žádného byť i začínajícího chovatele. Dokonce bych doporučil všem těm, kteří si teprve plánují nákup prvního štěněte, aby se s touto studií seznámili. Možná, že by nebylo od věci, aby i majitelé chovných stanic doporučili tuto studii potencionálním kupcům. Pravděpodobně by se předešlo i takovým případům, které se v praxi občas stávají,jako že např.:

Ten pes nějak moc vyrostl, mám problém ho uživit, nestačím na něj fyzicky, má nedostatek pohybu, je jako tornádo,mám problém, kam ho dát, nemám tolik času se mu věnovat a.podobně. Každý z potencionální kupců štěněte by přece měl předem vědět, co ho čeká, jak by se měl pes vyvíjet a případně by tak mohl reagovat na problémy s vývojem spojené, ať už poradou u veterináře nebo u zkušeného chovatele. Ti by měli mít především zájem na kvalitním vývoji a také životě prodaného fundláčka.

Nepopírám, že jsou zřejmě i vyjímky, ti kteří z toho dělají trochu prapodivný byznys a zřejmě mají daleko větší zájem o finanční stránku chovu, než podstatu věci, kterou je zkvalitnění chovu těchto krásných psů. Bohužel. Nikdy jsem neměl žádné výrazné výstavní úspěchy ( nějaká ta výborná ale žádné šampiony) ale nepovažoval jsem to za tak důležité. Nebudu ale nikomu nalhávat, že by mě to potěšilo. Každý však dobře ví, že vychovat exteriérově i povahově skvělého jedince, a to ať už psa či fenu, je souhrou mnoha faktorů. A ne vždy se to musí podařit. Vím, že tato studie nikomu nezaručí,že bude mít skvělého jedince.Tady je pánem genetika, ale určitě jsou věci, které může majitel zvířete ovlivnit. Jednou z nejzajímavějších věcí však je, že tato studie pochází ze Spojených států a byla napsána uznávaným a renomovaným rozhodčím exteriéru panem Donaldem Pembertonem. Zabývá se všemi fenomény Novofundlandského psa a to jak fyzickými tak i povahovými.Je paradoxem, že vlastně preferování módního trendu několika posledních let v některých zemích a to tzv. „amerického typu“ vlastně zdaleka neodpovídá informacím v této studii ani standardu ve Spojených státech nebo FCI.

Chtě nechtě se musím vrátit na podzimní výstavy do Prahy na Džbán , ke kterým jsem se vyjadřoval ve Zpravodaji č. 4/2004. Bylo tam několik nešvarů, které úzce souvisí i s tím, i proč toto vlastně píši. Byli tam jedinci s umně načesanou čupřinu. Tento, pro většinu novofundlandských psů nestandardní kadeřnický výtvor pak ve výstavním kruhu i před zraky rozhodčích vystavovatelé neustále kapesním hřebínkem upravovali. Dokonce i když si rozhodčí „drze dovolili“ uhladit temeno jejich nafénovaného a trimrovaného miláčka, aby si ověřili skutečný tvar hlavy a krku, stačilo sáhnout do kapsy a ejhle, čupřinka je zpátky ! Přeci nám nebudou ti rozhodčí hyzdit psa ! Chtěl bych tady na tomto místě uvést pro ty, kteří nečetli Standard NF plemene dostatečně pozorně, přesné znění jednoho výňatku z něj a to hned ve třech jazycích:

• Srst, standart FCI:
  srst na hlavě krátká - trimování a stříhání se nedoporučuje
• německy:
  Trimmen und Scheren sind nicht zu empfehlen.
• anglicky:
  The hair on the head, muzzle and ears is short and fine. Trimming and scissoring are not encouraged.

Domnívám se, že to nepotřebuje žádný další komentář pro všechny ty, kteří se obou výstav zúčastnili. Hlava fundláka je přirozeně krásná a impozantní i bez trimrování, fénování a bez „čupřinky“. A tato studie mě při podrobném prostudování v tom jenom utvrdila.

Proto mě i zarazilo chování již zmíněných vystavovatelů, kteří si se zřetelně najevo dávanou arogancí, udělali z tohoto prostoru korzo a „špacírovali“ si tam a zpátky, jednou utřít slintající pysky, tu zase přičísnout psa a nebo si prostě jen tak sednout a odpočinout ve stínu případně se schovat před deštěm. Co kdyby náhodou náš výstavní nafénovaný exemplář nedejbože namoknul ! Třeba by se tak mohlo zčistajasna přijít i na to, že není zase tak úplně dokonalý. To by přece byla katastrofa ! Že hlava se najednou nějak zmenšila a už není tak proporcionálně adekvátní k tomu mohutnému tělu.

Byl to výsměch ke všem těm vystavovatelům, kteří se trpělivě se svými miláčky buď opékali na slunci anebo naopak zmáčení čekali na verdikt posuzovatelů. Dovoluji si říci, že být na místě rozhodčího, asi bych tyto vystavovatele nekompromisně vykázal nejen ven z kruhu, ale i rázně ukončil posuzování jejich psů. Ti však, bohužel, za nic nemohou. Pokud některým vystavujícím nestojí za to, strávit pár desítek minut náležitým předvedením svého pejska, myslím, že by se neměl tak významných chovatelských akcí, jako jsou Klubová či Speciální výstava plemene NF vůbec zúčastňovat. Určitě by nám nechyběli.Je to podle mě i neúcta k akcím samotným a také k těm lidem, kteří obětovali svůj volný čas a mnohdy i peníze, aby vše připravili a zorganizovali pro krásný průběh obou akcí. V neposlední řadě je to i určitá dávka arogance vůči sponzorům, kteří se na celém průběhu obou výstav podíleli, ať už finančně, nebo formou cen a sponzorských dárků.

Já bych si takové praktiky rozhodně nedovolil ani na regionální výstavě a v nepříznivém počasí. Sami jste jistě pozorovali to nadšení a entuziazmus dětí v soutěži „Dítě a pes“, kterak s pýchou vodili své, někdy i cizí chlupáče, a pokud vím , nikoho z nich nenapadlo se jít občerstvit nebo se schovat před sluníčkem či nepřízní počasí.

Ve studii je hodně zdůrazňována celková harmonie stavby těla Nejenže nemám nic proti velkým a mohutným jedincům, mám dokonce tento exteriér rád, ale takový pes musí být především harmonický i při své impozantnosti. Musí naplňovat standard a to nejen pohybem, ale i stavbou celého těla včetně hlavy. Zjevná disproporce silného těla ke kratší lebce, notabene s převislými a otevřenými pysky, rozhodně nesplňuje standard a určitě nesplňuje ani moji představu o harmonii takového jedince. U některých jedinců jsem navíc pozoroval velice pěkný pohyb i rytmus klusu v přímém směru, ale při obratu jako by, obrazně řečeno, chaoticky počítali nohy. Toto bylo vidět naštěstí jen ojediněle i letos na Srnčí. Nevím, zda je to nějakým tréninkovým mě neznámým systémem ( snad se trénují jako chrti na trenažéru ), ale necítil jsem z toho harmonii a přirozenost. Dokonce jsem zaslechl od dvou přihlížejících zkušených chovatelů při odchodu již oceněného psa při běžné chůzi takový názor, že ten pes má jaksi něco se zadníma nohama.Sám jsem se otočil a opravdu byl pohyb v chůzi, mírně řečeno, zvláštní. Přitom se v kruhu pohyboval v rovném směru velmi dobře.Tímto způsoben se dnes pohybuje můj důchodce Cliff, který má ovšem dvanáct a půl roku a je to už stařešina. Vím, že některé věci mohou být poněkud subjektivní, snad to bylo i únavou, nevím. Ale přeci jen pokud takový názor sdílí více lidí, kteří rozhodně nejsou úplnými laiky, stojí to přinejmenším za zamyšlení.Je mi jasné, že se stalo určitým módním trendem v poslední době přejímat vše americké, ale musíme si uvědomit, že ne vše je zrovna to nejlepší a nejkvalitnější. O Američanech je známo, že se velmi často snaží přizpůsobit některé věci svému, mnohdy nepříliš dobrému vkusu a to i mimo hranice únosnosti. Protože se sami velice zajímáme o plnokrevné arabské koně, je i tady takový příklad módního směru v plemenitbě, Preferování nepřirozeného "štičího profilu" (průhyb nosní partie hlavy), způsobuje těmto koním dokonce vážné dýchací problémy.

Na druhou stranu mě velice potěšilo množství jedinců, kteří jsou svými pány nejenom hýčkáni, ale jsou, v dobrém slova smyslu, využíváni jako psi pracovní. A věřte mi, že je to na nich opravdu vidět. Mají pěkné osvalení, rovné hřbety, silné a rovné nohy a i jejich pohyb je skvělý. Prostě si nesou, jak se říká,všechno co k nim patří. A funďa, když je zaměstnáván, to dělá rád a je opravdu schopen pro radost svého parťáka úžasných výkonů. Někteří mají možná nějakou tu vadu na kráse, ale kvůli tomu se svět nezboří!

Je sice potěšující, že naši členové na Džbánu, jak jsem již jednou uvedl, plně obstáli v zahraniční konkurenci a u zahraničních rozhodčích, ale na druhé straně se domnívám, a jistě nejenom já, že pokud tito zahraniční rozhodčí v závěrečném pořadí upřednostní zahraniční psy s takovými vadami, či nedostatky, které standard výslovně uvádí, lze to považovat přinejmenším za poškození domácích vystavovatelů.

Pak se ovšem nabízí otázka,zda je v budoucnu žádoucí je na naše výstavy zvát a nebo nasadit naše rozhodčí respektující Standard plemene.

Na závěr chci říci, že mě tato studie utvrdila v mém pohledu na problematiku některých současných módních pohledů na Novofundlanďana a jenom posílila víru v to, že tyto trendy snad odezní.Pokud se najde více chovatelů, kteří budou mít dost odvahy a vůle pečlivě vybírat chovná spojení , určitě by to vedlo ke zkvalitnění našeho českého chovu. A k tomu si myslím může napomoci i tato Studie Novofundlanďana.