"Jednou Novofundlanďana, vždycky Novofundlanďana!" pravděpodobně lze jen těžko vyjádřit větší kompliment svému plemeni. Toto platí také pro mne. Musel to být Novofundlanďan, nějaké jiné plemeno nepřicházelo a nepřichází pro mne do úvahy. Je to již více než dvacet let, co žijeme, manžel a já, spolu s novofundlandským psem, v našem případě to jsou vždy výlučně psi. Mým koníčkem je navštěvovat výstavy a také se jich i účastnit, dělá mi to zcela jednoduše radost.
Jakkoliv mohou být výstavy tak zajímavé a vášnivé, přece je však pro mě nejdůležitější každodenní společný život s mým Novofundlanďanem. Přináší mi to určitý klid, pravidelná péče a starost, která vlastně žádnou skutečnou starostí není, je to docela osvobození od všedního dne.
Co očekávám vlastně dnes od Novofundlanďana? Tuto
otázku jsem si nedávno sama položila, když jsem seděla u kruhu a sledovala jeho
posuzování. Po generace prodělává novofundlandský pes ustavičný vývoj stran
anatomie, typu a charakteru. Zdraví a povaha tohoto obdivuhodného plemene musí
mát přitom nejvyšší prioritu, o tam není pochyb.
Ale vývoj, který plemeno novofundlandského psa
v současnosti prodělává, je pro mne důvodem ke znepokojení, nepřináší mi
žádný dobrý pocit.
Konstatováním rozdílů v typu, formátu a
povaze nedostanu odpověď na moji otázku. Jsou umělecké nejasnosti při výkladu
standardu a přibývající popularita "přetypisovaných" hlav, co mě znepokojuje.
"Hypertypický", nemohu pro to najít žádné jiné
slovo, není žádný dobrý základ, podle toho když je všechno buď dobře nebo jen
špatně, jen podle chuti fandů. Každý zkouší-hledá rozpoznat u ostatních nevýhody-chyby
a obrátit je k vlastnímu prospěchu. Proč si nevzít od každého směru co na
druhé straně lze vylepšit a nebo dokonce schází? Tak by se mnohé dobré
neztratilo. Výsledkem je stále méně pospolitosti s platnými znaky
standardu.
Extrémní tvarování srsti mě dnes připomíná spíše
modelovaný zimostráz než "pracovního" psa. Může být, že na výstavě extrémní
exempláře jsou senzací budící rozruch, ale většina Novofundlanďanů se rodí jako
kamarádi-průvodci člověka. Také dnes ještě upřednostní mnozí přátelé
Novofundlanďanů prapůvodní znaky plemene.
Standard plemene vyžaduje harmonicky stavěného psa
s mohutným tělem, těžkými kostmi, osvaleného a silného a s přirozenou,
plemeni odpovídající, srstí.
Novofundlanďan vyjadřuje ušlechtilost a hrdě nese hlavu. Vývoj hlavy, nejen dle mého pocitu, přijal hypertypické formy. Když pozoruji na výstavách předváděné psy, postrádám stále častěji ušlechtilost - tuto hrdost, medvědí výraz s širokou, masivní trochu zakulacenou hlavou, dobře uložené, malé, správně uzavřené oči daleko od sebe ležící s typickým mírným výrazem. Čenich má být široký a kvadratický.
Velké, kulaté, otevřené a blízko sebe uložené oči však velmi silně mění výraz Novofundlanďana. Čenich má být široký a kvadratický a ne jak je často vidět hlubší než delší, přičemž pysky visí a jsou otevřené. Pokud jsou pysky korektní není Novofundlanďan absolutně žádný slintající pes. A zcela upřímně, silně slintající Novofundlák přivede doma asi každou paní domu "do extáze", jakkoliv ji její čtyřnohý miláček také miluje. Cizinec nebo dokonce vlastní rodina se od něho odvrací. Vezměte si jednou takový slintající exemplář na cestu.Je to katastrofa! V hotelech a restaurací vidí raději majitele takového psa odcházet než přicházet. Gentleman se slintákem na výstavě na mě také dělá malý dojem. Zrovna tak málo, jako vystavovatel v kruhu, jemuž visí utěrka z kapsy, je to ostatně soutěž v kráse. Příliš dlouhé a nekorektně nasazené uši, úzká lebka s nadměrně dlouhým ostěním nahoře, natupírovaným dopředu a k tomu výrazný stop, toto vše propůjčuje Novofundlanďanu, při pohledu zpředu, výraz jiného plemene nebo připomíná dokonce jiného živočicha.
Přirozeně krásná a udržovaná srst patří a přispívá zcela jasně k imposantnímu vzhledu. Dle mínění "expertů" je ale dobře udržovaní srst v současné době zcela nedostatečná. Perfektní "Styling" ve věci siluety, kterému se nůžkami silně pomůže, nově také "Coupe styling" za pomoci el. techniky se pro mnohé stalo absolutní "mus". Vrcholem přehánění s současnosti jsou ustřihnuté vousy. Toto modelování mění vzhled psa a u rozhodčích, kteří neposuzují rukama přináší výhody oproti psů, kteří jsou přirození a v souladu s plemenným standardem.
Budoucí majitelé Novofundlanďanů, kteří na výstavě
zažijí svůj první kontakt s novofundlandským, psem "Značky Hypertyp", si
vtisknou tento typ do paměti jako ideál. Později jejich vlastní pes může být
veskrze zklamáním, neboť neupravený pes je tomuto zafixovanému ideálu totiž na
hony vzdálen. Jinou variantou na výstavách je kontinuální stříhání, proměňování
a česání, které návštěvníkům, kteří nejsou zcela seznámeni s věcí, vytvoří
zcela cizí zjev. U laiků to nevytváří dojem, že Novofundlanďan by byl snadno
opečovatelný.
Velká část výstav se v současnosti stala
příležitostí pro profesionály, kteří z vystavování udělali "Umění
předvádět". Tím pádem v budoucnu vždy zůstane stranou vždy větší část
vystavovatelů, (tzv. amaterů), kteří nejsou žádní talentovaní stylisté a nebo
s těmito extrémy neztotožňují. Přátelé Novofundláků, kteří si zcela jednouše přejí, aby byl
zachováván standard a původní medvědovitý typ, nemají na takových to výstavách
co hledat a nemají možnost vyhrát. Vysoké náklady na cesty a účastnické
poplatky výstav k tomu ostatně také přispívají.
Novofundlanďan je znám svojí klidnou a vyrovnanou
povahou a často je to i záviděno. Bohužel stále častěji se potkávají nervosní
psi s neurotickými reakcemi a přehnaným temperamentem, ale také psi
úzkostlivé nebo lhostejné, (nejen v kruhu). Co myslím tím lhostejným? Je
to vidět na očích, které nezáří a mají smutný pohled. Jednoduše nedostanete se
s nimi do kontaktu. Přehnaný temperament prosím nezaměňovat
z přirozeně lehkým, plynulým, silným a prostorným pohybem s výrazným
záběrem, kterým se excelentní zástupce plemene vyznačuje.
Nepochybně byla positivně ovlivněna pohybová
mechanika a zaúhlení díky připáření cizích krevních linií především z USA
a došlo tak k celkovému zlepšení.
Při předvádění Novofundlanďanů v kruhu nesmí jít o to, že nejrychlejší vyhraje. Při střední rychlosti na volném vodítku, přičemž pes sám drží vysoko svoji hlavu, Novofundlák se optimálně prosadí.Nikdo nesmí být za závodění, předbíhání a vybíhání v kruhu ještě také za to odměněn, naopak je to iritující a nesportovní. Nadměrné vytahování hlavy nahoru během pohybu i v postoji nesmí rozhodčí povolit natož odměnit. Je škoda, že v kruhu dnes už jen nemnozí rozhodčí přikáží: "Uvolněte vodítko" a "Krok dopředu". Když se tak někdy stane, mnohdy se zhroutí celá stavba. Velikost u Novofundlanďana stojí pravidelně v ohnisku diskusí. Osobně vidím raději zřetelný rozdíl mezi psem a fenou. Psa velkého a silného, ale všeobecný dojem musí vyzařovat harmonii a souznění mezi hlavou a tělem.
Chovatelé a s nimi majitelé krycích psů jsou konec konců odpovědni za další vývoj plemene "Novofundlanďan". Rozhodčí nesou zrovna tak velkou odpovědnost - může se to nazvat take Konečnou funkcí, odměňující práci chovatele. Jsou odpovědni za to, že pes, kterému v kruhu přizná nejvyšší vyznamenání, si jej také skutečně zaslouží.
Chovatelé se budou muset rozhodnout. Chtějí
Novofundlanďana "přešlechtit" na Show objekt a přitom přijmout také ztrátu
vyváženosti a harmonie, nebo upřednostnit rodinného psa, vyznačujícího se
prapůvodními znaky a vlastnostmi mohutného medvědovitého Novofundláka se kterým
také nepochybně pravidelně rád navštíví výstavy.
Ztráta harmonie a vyváženosti je velkou a jen velmi těžko odstranitelnou chybou. Pro mne ztrácí Novofundlanďan stále víc tak
říkajíc velebného vzezření medvěda. Namáhavé úsilí některých fanatiků změnit
v budoucnu Novofundlanďana z medvědovitého psa na psa pantherovitého,
(rychlého, svižného, kočičího) typu, odůvodňuje obavy o naše plemeno a umím si představit,
že to není pouze můj problém.
Mojí snahou je bez pochyb také v budoucnu plemeno, přiměřeně se standardem, zlepšovat, až už k tomu neuvidím žádnou další možnost. Skutečně leží krása v očích pozorovatele. Dobré a krásné nenalézáme v v extrémech, dobrá funkčnost a krása se nemusí vylučovat. Tím prokážeme plemeni také do budoucna velkou službu.
autorka je majitelkou psa Captain Moritz Berenbont, světového vítěze 2002, Int/NL/Lux/VDH/DNKVet-Ch